Studie Bradlow a kol.

Prvotní studie, kterou vedl Bradlow v letech 1994 byla určená na zjištění schopnosti indol-3-karbinolu stimulovat syntézu 2α-hydroxyestronu (2-OHE1). Experimentální testy zahrnovali dvě skupiny žen. Jedna testovací a druhá kontrolní, 20 žen v každé skupině. Pacientky z první skupiny dostávali indol-3-karbinol 400 mg každý den po dobu 3 měsíců, zatím co kontrolní skupina dostávala placebo. Standardní biochemické krevní testy a meření ukazatelů 2-OHE1/16a-OHE1 byli vykonané každých 30 dní. Tyto studie ukazují, že biochemické parametry byli identické v obou skupinách, testovací i kontrolní. U 17 z 20 pacientek z testovací skupiny byli viditelně zlepšené markery ve prospěch koeficientu metabolitu estradiolu 2-OHE1 a na této hladině zůstali i v průběhu dalších 3 měsíců po přerušení podávání indol-3-karbinolu.

V další placebem kontrolované klinické studii se u pacientiek s dysplazií děložního čípku, st. CIN II a III potvrdila statisticky spolehlivá regrese nálezu v porovnání s kontrolní skupinou. Pacientky dostávali 200-400 mg indol-3-karbinolu denně po dobu 12 týdnů. V testovací skupině se pozorovala úplná regrese nálezu v 48%, oproti placebu se v kontrolované skupině nezaznamenal ani jeden případ regrese.

Tyto skutečnosti přivedli autory k závěru, že indol-3-karbinol je schopný ovlivňovat metabolizmus estrogenů.